Krhútský kalendář

Málokdo dnes již ví, že Krhúti měli také svůj kalendář a to dokonce mnohem dřív, než vznikl ten kalendář, který se běžně používá dnes. Tvůrci toho kalendáře dnešního od Krhútů mnoho čerpali.

Krhúti jsou prastarým národem, který obýval Českou kotlinu před příchodem Slovanských kmenů, s nimiž se pak asi-milovali. Více o Krhútech i o novodobém krhútském národním obrození se dočtete v humoristické knize Ervína Hrycha „Krhútská kronika“.

Krhúti měli kalendář, jehož rok se skládal z dvaadvaceti měsíců. Tyto měsíce měly vždy buď šestnáct, nebo sedmnáct dnů a střídaly se pravidelně tak, že dva měsíce měly dní sedmnáct, potom jeden šestnáct, pak jeden sedmnáct, potom opět jeden šestnáct a následovaly zase dva měsíce po sedmnácti dnech. Měsíce byly rozděleny na dvojice, ze kterých se nám dochoval pouze červen s červencem a prosinec, který se původně jmenoval Prasinec a jehož Prasin se kdesi vytratil. Je nutné podotknout, že Krhúti psali názvy měsíců vždy velkými písmeny, stejně jako tomu je dnes v mnohých jazycích.

Názvy některých měsíců byly později Slovany zmutovány, takže se jejich původní význam zcela zatratil. Důležitou zajímavostí je také, že Krhúti neuznávali přestupný rok, který považovali za zbytečný zásah do pravidelného rytmu života. Jednoduchým výpočtem lze pak zjistit, že zhruba za 730 let se jim např. Vánoce posunuly o půl roku, tedy přibližně do období června nebo července.

Vraťme se ale k názvům měsíců (v závorkách budu uvádět pro ilustraci počet dnů). Rok začínal tradičně sedmnáctidenním Lednem (17). Následoval Ledenec (17), po něm byly Úmor (16) a Úmorec (17). Názvy těchto měsíců vznikaly v době, kdy byl rok nastaven tak, že tyto měsíce byly v létě. Název vznikl od úmorných veder, která v tu dobu byla. Slované z těchto dvou měsíců vytvořili svůj únor. Dalším měsícem byl Mřežen (16), jehož název byl odvozen od slova mřežom, které má původ v Krhútské národní písni Žalobej, a jehož přesný význam se bohužel zatím nepodařilo objasnit. Slované tento název přeměnili na březen patrně pro jejich nedokonalou výslovnost. Po něm byl jeho párový měsíc Mřeženec (17). Duben je jedním z mála měsíců, jehož název Slované ponechali v původní podobě, byť dnes již neznají jeho původní význam. Duben (17) byl totiž měsícem oslavování boha Lomikela, který v tento měsíc věnoval Krhútskému národu velkou úrodu, každý se během tohoto období dokázal uživit sám a většina Krhútských obchodníků tak přišla na buben - odtud ten název. Párovým měsícem byl samozřejmě Dubenec (16). Význam názvů Květen (17) a Květenec (16) není nutné blíže vysvětlovat. Červen (17) a Červenec (17) jsou významné z toho hlediska, že jsou jedinými měsíci, které Slované ponechali oba dva, byť poněkud změnili jejich roční postavení, neboť v době jejich vzniku to byly měsíce čistě zimní a Krhúti je nazvali podle červených lící, se kterými se vraceli omrzlí lovci z práce. Vytvářelo to dojem, že se každý lovec styděl za to, že nic neulovil. Tvářil se totiž, jako by se červenal a proto tedy Červen a Červenec. Srpen (16) a Srpenec (17) jsou odvozeny od nástroje, který se v tuto dobu používá k sekání, tedy od srpu. Víme, že v roce 1968 přibylo ještě kladivo, ale o tom zase někdy jindy. Měsíc září byl zkomolen naprosto nepochopitelně, protože původní Krhútský název tohoto měsíce byl Rourácí (16). Byl to pravděpodobně měsíc Lomikelova hněvu. Po něm byl Rourec (17). Dalšími měsíci byly Říhen (17) a Říhenec (16). Po významu tohoto Krhútského slova se stále pátrá. Měsíc listopad Slované trapně nazvali podle padajícího listí. Krhúti však měli na jeho místě měsíce Břetěn (17) a Břetěnec (16) nazvané podle břeti kanální, která dodnes v těchto měsících vystupuje na povrch - zvláště ulic a chodníků. Posledními měsíci byly Prasin (17) a Prasinec (17). Byly to měsíce lovu divokých prasat. Z nich se dochoval pouze Prasinec, kde a ovšem bylo nahrazeno a za o. Zajímavou otázkou je proč Slované pouze v tomto případě rozhodli zachovat název druhého z dvojice měsíců.

Nyní si ještě povězme něco o stavbě Krhútských týdnů. Aby týdny vycházely dobře do měsíců měli Krhúti čtyřdenní týdny, z nichž tři dny byly pracovní a jeden den byl volný. Každý šestnáctidenní měsíc měl tedy přesně čtyři týdny. Problém byl ale s měsíci sedmnáctidenními. Protože sedmnáctka je prvočíslo bylo nutné do těchto měsíců jeden den přidat. Proto Krhúti při sestavování svého kalendáře koncipovali historické události tak, aby poslední den v každém sedmnáctidenním měsíci byl státní svátek. Dny v týdnu se jmenovaly PŘEDDĚLÍ, DĚLÍ, PODĚLÍ a NEDĚLÍ (volný den na památku toho, že Lomikel nepracuje). Poslední dny v sedmnáctidenních měsících měly název podle příslušného svátku, ale obecně se jim říkalo Čvátek (Krhútský název pro svátek). Poslední týden v sedmnáctidenním měsíci měl tedy dní pět z nichž tři byly pracovní a dva volné.

Krhútské Čvátky

Nový rok - Krhúti narozdíl od Slovanů slavili Nový rok až na konci ledna, a to proto že potřebovali předcházející čtyři týdny k tomu, aby jim došla změna roku a aby si zvykli na změnu letopočtu.

Ramižle - Po mohutných oslavách nového roku Krhútům již nezbylo mnoho zásob. Aby přežili zbytek zimy, byly nuceni udělat si zvláštní pečivo zvané ramižle, které se připravovalo smícháním všech pochutin, příměsí a jiných ingrediencí, které ještě v jejich domácnosti zbyly. Příprava byla zvláště náročná, proto pro ni byl vyhražen tento státní svátek. Pečivo pro svoji neobvyklou chuť zpravidla vydrželo Krhútům až do konce zimy, kdy již nebylo důvodu šetřit a zbytky se tedy mohly přenechat slepicím.

Otvírání kanálů - jde o poměrně nový zvyk. Krhúti jej okoukali od Slovanů, kteří otvírají studánky příp. jiná zařízení. Krhúti však kanály otvírali doslova, a tím zároveň čelili davům turistů v právě začínající turistické sezóně. Většina turistů tak uvízla v kanále ještě dříve, než stačila poškodit vzácné Krhútské památky, ke kterým se ani nedostala.

Lomikelnoce - Tradiční oslavy boha Lomikela. Krhúti během dne značně užívali pohostinství jež se skládalo z jednoho celodenního chodu a v noci potom měli dostatek času k uctívání Lomikela - proto Lomikelnoce.

Krhapríl - I Krhúti měli smysl pro humor a proto si vybrali tento svátek, aby si ze sebe mohli celý den vzájemně dělat legraci. Obvykle se z tohoto svátku celá společnost vzpamatovávala i několik týdnů.

Den osvobození od nepachu - Tento svátek byl umístěn zhruba do doby, kdy již začínala vydatná tepla a kanály začaly opět vydávat svůj tlející zápach, který Krhútům na každém kroku připomínal příslušnost k Lomikelovi. Období zimy, kdy kanály nezapáchají se nazývalo obdobím nepachu a jeho konec se slavil právě 17. května dnem osvobození od nepachu.

Den Lomikelových avatárů - 17. června, den kdy obvykle Lomikel začal prostřednictvím svých avatárů klást na Krhúty své požadavky. Během tohot dne se Krhúti psychicky připravovali na plnění těžkých úkolů, které jim Lomikel zadal.

Přípravy na velkou cestu - Podobně jako křesťané a příslušníci jiných náboženství podnikají různé poutě, měli Krhúti svou Velkou cestu. Byla to cesta, kterou se obvykle zakončovalo období Lomikelových požadavků, která končila duchovní i tělesnou očistou v břeti kanální. Krhúti se na ni připravovali v průběhu celého státního svátku - Příprav na velkou cestu.

Velikoponoce - Svátek horkého léta. Při tomto svátku Krhúti dlouho ponocovali, často až do pozdních hodin následujícího PŘEDDĚLÍ, což pak v DĚLÍ způsobovalo problémy v jejich pracovní schopnosti, neboť se nestačili na práci psychicky připravit. Svátek vyplýval z již dlouho trvajícího léta, kdy se stmívalo později, než Krhúti chodili spát. A protože Krhúti chtěli vědět zda se opravdu setmí, čekali do pozdních hodin na soumrak. Ve svých začátcích tedy svátek končil za soumraku, ovšem později byli Krhúti ještě zvídavější a chtěli vědět, kdy se zase rozednívá, a tak čekali až do rána. No a zbývalo už jen málo a slavilo se až do následujícího soumraku.

Den Krhútství - Čistě nacionální svátek. Každý by si měl čas od času připomenout svou příslušnost. I Krhúti tak činili a to právě v tento den.

Zavírání kanálů - Konec turistické sezóny a tedy čas, kdy bylo nutno kanály opět zavřít, neboť nezřídka se stávalo, že do nich padali i sami Krhúti. Proto si i tak těžké zimní období usnadnili tím, že na kanály zase vrátily jejich mřížky. Při té příležitosti si opět připomněli Lomikelovu neustálou přítomnost.

Dušíci - Tak jako křesťané mají svátek zvaný dušičky, patří ke Krhútům neodmyslitelně jejich svátek Dušíci. Krhúti začali zpracovávat zásoby luštěnin a večer vypouštěli menší i větší dušíky, aby tak upozornili na to, že Lomikela lze uctívat prakticky neustále.

Krhútánoce - Poslední svátek v roce. Jeho tradice se dochovala dodnes a není třeba ji snad ani připomínat.